„Kdo se vydává do hor, opouští lidské. Ve své samotě, rozmlouvá s těmi, kdo jej provázejí, svými kroky, shromažďuje mlčení. Ve svých dlaních, zadržuje pláč. Usedá na břehu a zpívá. Běží nad jezery a dotýká se nebe. Obklopen zemí, kde se stmívá.“ JH
„Kdo se vydává do hor, opouští lidské. Ve své samotě, rozmlouvá s těmi, kdo jej provázejí, svými kroky, shromažďuje mlčení. Ve svých dlaních, zadržuje pláč. Usedá na břehu a zpívá. Běží nad jezery a dotýká se nebe. Obklopen zemí, kde se stmívá.“ JH
